Pržno

23. října jsme si naplánovali ne moc náročný výlet do Vizovic. Ráno začalo hustou mlhou a k tomu pak nepřijel na časový termín očekávaný autobus. A tak jsme museli čekat, až se objeví. Za půl hodiny bylo všechno v pořádku, nasedli jsme a pozdravili jsme se s příjemným mladým řidičem Tomášem, který nám vyslovil svou omluvu a byl pro náš výlet určeným řidičem a milým společníkem. 

Posbírali jsme cestou zbývající, dlouho čekající účastníky na dalších dvou zastávkách a vydali se v kompletní sestavě na cestu do nedalekých Vizovic. 

Něco po osmé jsme dorazili do firmy Rudolf Jelínek, kde se nás ujaly příjemné pracovnice a hned na začátku exkurze nás „počastovaly“ stopičkou jejich likéru.

Následovala prohlídka firmy, kterou nás provázela velmi profesionální a příjemná průvodkyně. Mohli jsme konstatovat, že ve firmě vládne perfektní pořádek a mnozí z nás netušili, jak rozsáhlá a státně významná je současná činnost, seznámili jsme se také s dějinami firmy, jakož i světovým věhlasem v době současné.

Po velmi příjemné a poučné prohlídce jsme opět byli pohoštěni ochutnávkou jejich výrobků a v prodejně jsme si mohli zakoupit lihoviny, které v běžných obchodech snad ani nejsou k mání. 

Spokojeni a se zatížením v našich taškách jsme popojeli k vizovickému zámku. Také zde jsme byli vřele přijati, i když jsme nedodrželi čas prohlídky. I zde jsme měli štěstí na velice příjemnou průvodkyni Danu, která, jak bylo vidět, pro svou práci průvodkyně žije. Provedla nás celým prohlídkovým okruhem a také přilehlou kaplí. Seznámila nás s historií zámku, měli jsme možnost shlédnout krásné místnosti se zachovalým relikviářem i krásně opravenou kaplí, jejíž oprava byla dokončena před dvěma lety za 24 milionů korun. 

S hlavou plnými informací jsme si prohlédli ještě galerii u zámku, kde jsou prezentovány možnosti zdobení vánočních stromů a nabídka vánočních ozdob a dárků. 

Na to navazovala také návštěva čokoládovny u zámku, kde jsme se mohli posílit výbornou kávou nebo čokoládou nebo svým blízkým přivézt sladkou pozornost vyrobenou z čokolády. 

Unaveni a vyhladovělí jsme se vydali na poslední štaci našeho výletu, a to restaurace Sirákov, kde jsme si, většina z nás, objednala klasickou smaženou hlívu ústřičnou, kterou je tato restaurace věhlasná. 

Třebaže jsme z důvodů nemoci paní průvodkyně, nemohli navštívit Fojtství Jasenná, myslíme, že snad všichni z nás přijížděli domů spokojeni a snad to Fojtství stihneme někdy příště. 

Je třeba na závěr říci, že jak se ten den ráno špatně rýsoval tak snad zdárně skočil, počasí nám přálo jak na objednávku a všichni se rozcházeli domů spokojeni, aby  snad stihli do večera ještě něco na zahrádce. 

Budeme se těšit na poslední výlet v letošním roce, kterým bude návštěva Masarykova muzea v Hodoníně a vinných sklepů v Petrově. Snad i tento poslední výlet v letošním roce bude úspěšný….