Pržno

Valašská obec Pržno u Vsetína

Obec Pržno leží v malebném údolí řeky Vsetínská Bečva, uprostřed Valašska. Patří do okresu Vsetín, od jehož okresního města je vzdáleno 7 km severozápadně. Nadmořská výška obce je 330 m. n. m., rozkládá se na ploše 8,4 km² a žije v ní 623 obyvatel (k 1. 1. 2022). 

Historie obce do 20. století

Pržno se v písemných pramenech připomíná poprvé roku 1372, v roce 1505 se uvádí jako městečko. Jako městečko je Pržno uváděno ještě po r. 1750 a měststkou pečeť doloženou r. 1724 užívalo Pržno ještě v r. 1856.

Rozkvět městečka Pržna je třeba klást do doby před rokem 1516. Z katastrální mapy z r. 1829 je patrno, že náměstí v Pržně mělo pravidelný obdélníkový půdorys. Tento půdorys byl narušen teprve dodatečně, když bylo zastaveno skupinami domků a školou. Právě toto náměstí tvořilo prostor, kde se konávaly trhy. Bylo to vlastní tržiště, kde svého času poddaní prženského panství či statečku prodávali výsledky práce na polích a kde naopak prženští řemeslníci prodávali své výrobky.

V Pržně žil a odtud vyšel šlechtický rod rytířů z Pržna. Z tohoto důvodu je patrné, že v Pržně musela stát tvrz, kde tento rytířský rod sídlil. Tvrz stála pravděpodobně na návrší nad Paléskovým potokem. Dodnes se tomuto místu říká V zemanském dvoře.
Pržno, když bylo ještě živým a pulsujícím městečkem, mívalo právo várečné, právo trhu i hrdelní právo. O popravách v Pržně nejsou dochovány žádné doklady, teprve na počátku 18. století se nachází zmínka o hrdelním právu v dopisech vsetínské městské rady. Upomínkou na hrdelní právo byla povinnost prženských pacholků chodit do Lipníka pro kata.

Švédská okupace Moravy přinesla poslední velký rozmach revolučního hnutí valašských poddaných. Povstání samotné bylo potlačeno brutálním způsobem v lednu roku 1644. V seznamu poddaných vsetínského panství je tak vlastně dochován nejstarší známý soupis držitelů usedlostí v Pržně. Držitelem fojství byl Martin Fojt, který byl za svou účast na povstání popraven. Pržno bylo po potlačení vzpoury zčásti císařskými vojáky vypáleno.

V r. 1684 přišel na prženskou katolickou faru Šimon Xaver Rochus Nigrini z Val. Meziříčí, původem z Uher. Nigridi vylepšil vybavení fary, zasloužil se o opravu zděného kostela a fary a výstavbu školy.

První písemná zpráva o škole v Pržně pochází z roku 1660. Je více než pravděpodobné, že škola byla v Pržně stejně, jako sama fara, už v době předbělohorské. První písemné zprávy o škole a jejích učitelích pocházejí už z doby, kdy byla pevně v katolických rukou. Jako první známý rektor školy v Pržně se v roce 1660 uvádí Martin Pica. V r. 1864 byla zbořena stará dřevěná budova školy a místo ní byla postavena nová budova katolické školy. Byla zděná a daleko prostornější než předcházející. V polovině roku 1931 byla zbořena budova staré evangelické školy a zahájeny práce na stavbě nové. Nová školní budova z r. 1932 slouží svému účelu dodnes.

V r. 1689 došlo opět ke změně majitele vsetínských panství. Stal se jím po smrti hraběte J. Illesházhyho  hrabě Mikoláš Illesházy. Městečko Pržno využilo této změny a obrátilo se na nového majitele panství se stížností na zhoršení životních podmínek poddaných a nespravedlivého zvyšování poddanských povinností. Tato žádost roku 1700 skončila  mezi poddanými a vrchností narovnáním, které bylo o rok později schváleno moravským zemským sněmem. Toto narovnání je rukovětí práv a povinností poddaných pro další období feudalismu a poddaní se snažili míru svých práv za všech okolností chránit před chamtivostí pánů.
Náboženské poměry v Pržně a celé prženské farnosti po roce 1700 nebyly stále ještě takové, jak by to církevní úřady rády viděly. Setkáváme se opět s tajnými evangelíky. Katolickým farářům v jeji likvidaci stále vypomáhali jesuité. Za faráře Pavla Zdražila byla v roce 1729 pro katolický kostel pořízena krásná, kamenná, barokní křtitelnice, která byla z Pržna odvezena a nalézá se dnes v muzeu v Rožnově p. R. V r. 1751 byla zbořena sakristie a kostnice, které byly již sešlé. Na žádost prženských farníků daroval majitel panství hrabě J. Illesházy na stavbu nové kostnice a sakristie 2000 vypálených cihel a 50 měřic vápna.
V r. 1770 objednalo panství, snad na povzbuzení linkavých prženských katolíků, postavení sochy sv. Jana Nepomuckého na Jamiskách, což je doklad, že ještě v této době se jezdilo do Pržna jiným směrem než dnes a že v té době byl také v provozu ještě most či brod přes Bečvu mezi Pržnem a Jablůnkou.

Prvním kazatelem evangelické církve v Pržně se stal Michal Žilinský. Žilinskému se podařilo r. 1782 postavit v Pržně faru a o rok později zděný evangelický kostel. Kostel byl postaven na pozemku Martina Adámka u Krajčů.
V r. 1775 bylo v Pržně 85 domovních čísel (v Jablůnce 81, v Mikulůvce 32), bylo zde 13. gruntů, 9 podsedků a 21 chalup. Jedinou osobou, která se mohla z dnešního hlediska považovat za představitelku zdravotnického personálu, byla porodní bába. Ranhojič, který byl zaměstnán vsetínskou vrchností, léčil poddané na celém panství, ale jeho léčení bylo pro většinu poddaných cenově nedostupné.

V r. 1829 bylo v Pržně prováděno katastrální měření pro tzv. stabilní katastr, který vlastně platí dodnes (s příslušnými změnami). V obci byly v té době téměř všechny domy dřevěné. Zděné byly jen oba kostely, obě fary, škola, hostinec a tři soukromé domy.

Od r. 1850 vykonával správu obce volený obecní výbor, jenž ze svého středu vybíral tzv. obecní představenstvo. Podle obecního řádu z r. 1864 stál v čele obce starosta, obecní představenstvo a obecní výbor. Obec zaměstnávala obecní zřízence (policajt, obecní hotař, ponocný). Veřejný život v obci ve druhé polovině minulého století se stejně, jako v předešlém období, odbýval zejména na půdě náboženské.

V r. 1872 byl dostavěn a vysvěcen nový evangelický kostel. Byl vystavěn kolem starého kostela, který při stavbě mohl dále sloužit svému účelu. Poněkud později došlo k novostavbě katolického kostela v Pržně. Stará gotická stavba kostela měla dřevěnou věž. V r. 1880 se pomýšlelo na důkladnou přestavbu nejen věže, ale celého chrámu. Roku 1887 byl starý gotický kostel zbořen až téměř k základům a byly postaveny zdi nového katolického kostela. Bohoslužby byly zahájeny r. 1889.

Po velkém požáru sousední obce Jablůnka byl v r. 1906 byl založen v Pržně dobrovolný hasičský sbor. 

Obecní hospodaření v této době trpělo nedostatkem příjmů. Obyvatelé se živili zemědělstvím a kromě hospody, mlýna, krejčího, kováře, ševce a několika obchodníků se dřevem, vlastně v Pržně nekvetla ani řemesla. Velmi často provozovaným řemeslem bylo plťařství – plavení dřeva na vorech. Počet plťařů v Pržně se pohyboval kolem deseti. Tečku za tímto řemeslem udělala výstavba železnice Hranice – Vsetín v r. 1885.

Ke konci minulého století vyráběli někteří pržňané koše z vrbového proutí, jehož rostlo kolem dostatek. Kromě toho chodívali ošetřovat plantáže košíkářské vrby, kterou pěstoval v devadesátých letech majitel velkostatku Thonet u Jablůnky a Ratiboře jako důležitou surovinu pro svůj nábytkářský průmysl. Nadále se v Pržně udržovala domácká výroba křiváků. Rožšířená byla také výroba dřevěného nářadí.

Časté rozvodňování řeky Bečvy vedlo k tomu, že byly neustále strhávány dřevěné lávky spojující Pržno a Jablůnku. Proto se začal zemský národní výbor zabývat výstavbou železobetonového mostu. Práce byly zahájeny v r. 1918 a dokončen byl o rok později.

Obec Pržno ve 20. století

V listopadu 1905 koupila obec bývalou kovárnu a na jejím místě byl vybudován obecní domek. V r. 1910 byla zahájena stavba obecního chudobince, po válce byl tento dům upraven na byt pro řídícího učitele. V této době nemohla obec Pržno z finančních důvodů vybudovat ani kanalizaci. Pro horskou, nevhodnou polohu obce by bylo totiž možné zavést kanalizaci jen s velkými náklady.

Poštu do Pržna původně doručoval obecní posel a po té obecní sluha. Teprve v květnu 1905 se obecní zastupitelstvo usneslo, aby poštu i v Pržně doručoval listonoš. Dne 2. června 1914 se objevil v Pržně první automobil. Přijel s ním majitel vsetínského velkostatku, továrník Theodor Thonet.

V r. 1923 byla vystavěna spojovací okresní cesta mezi Jablůnkou a Pržnem a sice až po prženskou katolickou faru. O čtyři roky později byla cesta prodloužena k domu č.p. 20. 1. září 1928 byla vesnice napojena na elektrickou síť.

Konec II. světové války proběhl vcelku klidně a Pržno bylo osvobozeno bez větších bojů. Po válce byl v obci zřízen veřejný místní rozhlas a 7. září 1947 bylo zahájeno jeho vysílání.

V obci se mnohé změnilo k lepšímu. Řada občanů je zaměstnána v průmyslových závodech ve Vsetíně a ve Zbrojovce Jablůnka. Zvýšily se individuální příjmy a s tím souvisí výstavba rodinných domků. Pokračovala také elektrifikace obce. Byly elektrizovány Dolní i Horní paseky.

V srpnu 1959 byla zahájena výstavba skupinového vodovodu Jablůnka – Pržno. V r. 1956 byl v budově bývalé katolické školy otevřen Domov důchodců, dnes Domov se zvláštním režimem Pržno.